Hudba a text: Kryštof
Tou cestou, tím směrem, prý bych se dávno měl dát.
Když sněží, jde to stěží, ale sněhy pak tají.
Kus něhy ti za nehty slíbí a dají.
Víc síly se prát, na dně víc dávat než brát.
A i když se vleče a je schůdná jen v kleče.
Donutí přestat se ptát.
Jestli se blížím k cíli, kolik zbývá víry,
kam zvou, svodidla, co po tmě mi lžou?
Zda couvám zpátky a plýtvám řádky,
co řvou, že už mi doma neotevřou.
Nebo jít s proudem. Na lusknutí prstu se začít hned smát.
Mít svůj chodník slávy a před sebou davy.
A přes zkroucená záda být součástí stáda.
Ale zpívat a hrát, kotníky líbat, a stát.
Na křídlech všech slavíků, a vlastně už ze zvyku,
přestat se zbytečně ptát.
Jestli se blížím k cíli, kolik zbývá víry,
kam zvou, svodidla, co po tmě mi lžou?
Zda couvám zpátky a plýtvám řádky,
co řvou, že už mi doma neotevřou.
Mezihra
2x
Jestli se blížím k cíli, kolik zbývá víry,
kam zvou, svodidla, co po tmě mi lžou?
Zda couvám zpátky a plýtvám řádky,
co řvou, že už mi doma neotevřou.
