Hudba: Pavel Vaculík
Text: Jan Krůta
Původní interpret: Iveta Bartošová a Petr Sepeši
Nevěří, že je má jediná, od "A" vždycky znova začínám,
zas hvízdám pod oknem, neotvírá.
Za záclonou si mě prohlíží, čekat minut pár neublíží,
tím spíš mi bude víc dneska vzácná.
Červenám jako máky v obilí, červenám s tebou vážně je mi líp,
červenám a to právě znamená, má lásko nezhasínej máme čas.
V parku jsem snídal jedno ráno, táhnu se zvolna s taškou knížek.
Dívám se dívám jak se tváří, vnímám je krásná nesmím váhat.
Knoflíky lásky po celé léto ospalý soumrak rozpíná.
Knoflíky lásky co rukou pálí. Je to tajemství, co víme jen my dva.
Hej, pane diskžokej, moc na ní nekoukej,
táhne jí na dvacet, máš desky obracet.
Jseš jezdec na deskách a koukáš po holkách,
nás se to dotýká, trpí tím muzika.
Hej, pane diskžokej, koukej se na displej,
trochu to usíná, stejně nás nevnímá.
Je tady támhle s tím, pořád byl nesmělý,
až na ni promluvil minulou neděli.
2x
Tak tady v diskotéce lásky vzplanou a někdy mají trochu krátký děj,
trvají chvíli a pak na shledanou. Co my s tím naděláme, pane diskžokej?
Tak tady někdy dojde k seznámení a ty nám k tomu všemu, hudbu hrej.
Co bylo minule, už dávno není. Co my s tím naděláme, pane diskžokej?
